Vývoj papírových platidel od roku 1918

28. listopadu 2008 v 10:26 | Robbie
Vznikem samostatného státu v roce 1918 nastala nejen euforická doba zažívání samostatnosti a nezávislosti na rakousko-uherské monarchii, ale i doba hledání a zajišťování nových věcí. Jedním z nejužívanějších symbolů samostatného státu je vlastní měna.

V našich dějinách zažíváme relativně velmi často zásadní politické změny a ty jsou již tradičně doprovázeny zatracováním všeho starého a naopak vymýšlením všeho nového, někdy "za každou cenu". Bylo tomu i při přípravě na novou československou měnu. Jak se vlastně naše měna bude nazývat? Koruna? Tato měnová jednotka byla relativně mladá - od jejího zavedení v roce 1892 uplynulo pouze 26 let a nebyla tedy tak zažitá. Proč tedy nezvolit jiný název? A tak se pod tlakem nejrůznějších institucí a spolků objevovaly názvy jako řepa, sokol, stotina, lev, denár, groš, káně. Teprve až v roce 1924 bylo rozhodnuto, že československá měna bude mít staronový název "koruna". Ačkoliv všechny nástupnické státy Rakousko-Uherska postupně změnily název vlastní měny, paradoxně pouze u nás zůstala koruna doposud. V diskusích o uspořádání měnových poměrů samostatného československého státu se objevila i úvaha o možné dvojí měně - zavedení platidel s obchodním krytím v hodnotě předválečného francouzského franku. Státovková měna by se měla postupně přibližovat jeho hodnotě. K realizaci ale nedošlo. Protože v Československu neexistovala centrální banka, připravovalo novou měnu ministerstvo financí, konkrétně jeden z jeho útvarů - Bankovní úřad ministerstva financí (BÚMF). Zavedení nových platidel muselo přijít velmi rychle a tak byla pro začátek používána platidla rakousko-uherská s tím, že vyšší nominální hodnoty (10, 20, 50, 100 a 1000 korun) byly opatřovány československými kolky.




Příprava a tisk prvních papírových platidel

Příprava návrhů papírových platidel byla velmi rychlá a muselo se na ní podílet nejen více autorů, ale i tiskáren. Ačkoliv velká část návrhů nominálů byla svěřena Alfonsi Muchovi, přece jen se rychlost přípravy "podepsala" na nejednotnosti celé této první emise. A. Mucha je tak autorem naší první desetikoruny, dvacetikoruny, stokoruny a pětisetkoruny. Ostatní platidla jsou výtvarně navržena přímo příslušnou tiskárnou. První emise československých státovek měla nominály 1, 5, 10, 20, 50, 100, 500, 1000, 5000 Kč. Oficiální česká tiskárna cenin zatím neexistovala a první papírové peníze (devět nominálů) byly rovněž považovány za provizorium. Tiskly je čtyři české firmy, jedna rakouská a jedna americká. Z toho například desetikoruna byla tištěna ve třech tiskárnách. Kvalita platidel odpovídala jednak rychlosti přípravy, ale také možnostem tiskáren. Většina státovek byla tištěna knihtiskem - tedy relativně jednoduchým způsobem. Pouze tisícikoruna byla tištěna v renomované americké tiskárně American Bank Note Company (ABNCo.), a to hlubotiskem s řadou ochranných prvků. Kvalita tisku u nás tištěných státovek neumožňovala dostatečnou ochranu platidel proti padělání. A tak se velmi rychle objevily padělky vyšších hodnot, zejména 100Kč, 500Kč a 5000Kč. Známou aférou je padělání pětisetkoruny Maďarem prof. dr. Gyulou Mezsárosem, v jehož dílně bylo vyrobeno přes 60 000 kusů velmi kvalitních padělků. U státovky hodnoty 5000 Kč se našly velmi brzy, zejména kvůli své vysoké hodnotě, také padělky. Jejich rychlé stažení z oběhu sice neohrozilo peněžní oběh, ale udělalo z nich sběratelsky nejvzácnější a nejdražší československé papírové platidlo. Následovala druhá emise státovek, která postupně nahrazovala nekvalitní první emisi. Stokoruna, pětisetkoruna a pětitisícikoruna byla tištěna kvalitně v ABNCo, i u dalších nominálů bylo použito lepších tiskových technik.

Založení Národní banky československé

Konečně k 1. dubnu 1926 byla založena Národní banka československá, centrální a emisní banka, a v roce 1927 byla založena tiskárna bankovek. Zde se sluší vysvětlit pojem státovka a bankovka. V zásadě se jedná o praktické označení platidel vydávaných státem či emisní bankou. V našem případě, při absenci centrální banky, byl vydavatelem peněz stát (ministerstvo financí, BÚMF) - odtud označení státovka. Po založení centrální banky řídila peněžní oběh a vydávala peníze banka - odtud bankovka. Obě označení jsou zcela oficiální, i když zřejmě specifická pro náš stát. Příslušná platidla jsou takto nejen přímo označena, ale i dále identifikovatelná; u státovky je podpis ministra financí, u bankovky guvernéra, pokladníka či jiného představitele emisní banky. Po krátké odbočce se vrátíme již k bankovkám. Alfons Mucha je autorem ještě jedné bankovky, a to padesátikoruny z roku 1929. Ta je zajímavá mimo jiné tím, že na sobě nese řadu znaků-symbolů zednářské lóže, neboť údajně A. Mucha byl jeho členem. To je ale zřejmě jediná bankovka, na které se zcela záměrně objevují určité znaky či symboly. Oproti tomu hledání jinotajů na ostatních bankovkách nerůznějším způsobem je sice zajímavé, zato veškeré nalezené výsledky pátrání jsou pouhou náhodou! S letopočtem 1931 vyšla stokoruna, jejímž autorem je Maxmilián (Max) Švabinský. Ten je rovněž autorem tisícikoruny z roku 1934. Tato bankovka byla v roce 1937 vyznamenána na mezinárodní výstavě umění v Paříži.

Válečná platidla a příprava poválečných peněz

Za Protektorátu Čechy a Morava u nás platily stále koruny, ale tištěné dvojjazyčně - česky a německy. Výtvarně se na nich velkou měrou podíleli čeští rytci a litografové Jindra Schmidt, Ladislav Jirka, Bedřich Fojtášek. Všechny bankovky a státovky byly tištěny v Tiskárně bankovek Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze. Současně s těmito platidly platily i předválečné bankovky a státovky. Počátek druhé světové války byl poznamenán oklešťováním československého území a direktivním zavedením jiných měn do oběhu. A tak na počátku války na území našeho státu obíhaly československé koruny, německé říšské marky, v pohraničních oblastech pak maďarské pengö a polské zloté. Během války připravovala naše exilová vláda emisi papírových platidel pro bezprostřední období po válce. Příprava od návrhu až po tisk probíhala pouze ve Velké Británii a i jejich tisk byl realizován ve třech anglických tiskárnách. Protože emisi vydávala vláda, jednalo se o státovky. Byla na nich faksimile podpisu ministra financí Dr. Feierabenda a jako jedna z mála emisí neměla uveden letopočet vydání, neboť sama příprava začala v roce 1941 a v té době samozřejmě nikdo nevěděl, kdy válka skončí. Peníze však musely být s koncem války připraveny. Přijetím Košického vládního programu 4. dubna 1945 byl v krátké době zrušen oběh všech zahraničních měn a rozšířen oběh českých a slovenských korun a korunových poukázek na celé území Československa. V přechodném období od května po několik měsíců (někdy až do října 1945) byl v oběživu opravdový chaos. Na území Československé republiky obíhaly následující peníze:
* protektorátní koruny (do 31. října 1945);
* slovenské koruny (do 31. října 1945);
* korunové poukázky 1944 (do 31. října 1945);
* říšské marky (do 10. května 1945, na území zabraném v roce 1938 do 31. července 1945);
* maďarské pengö v zabraných částech jižního Slovenska do 26. června 1945);
* vojenské marky Spojeneckých armád (Allierte Militărbehörde), vydávané spojeneckými vojsky v pohraničí, zabraném v roce 1938 Velkoněmeckou Říší (do 31. července 1945).

Korunové poukázky "1944" byly určeny pro vojenské jednotky a československé úřady na osvobozeném území. Poukázky se staly zákonnými penězi dne 23. března 1945.
Po válce byly převezeny státovky londýnské emise do Prahy letadly British Royal Air Force ve dnech 19.- 30. září 1945 a od listopadu 1945 začaly platit oficiálně na našem území společně s bankovkami a státovkami tištěnými v Československu

Bankovky socialistické éry

Únor 1948 znamenal v Československu začátek socializace ve všech směrech. Centralizovalo se plánování, bankovnictví, zestátňovaly se obchody, zemědělství, průmysl a zaváděl se těžký průmysl. "Vrcholem" ideologického prosazování nového vedení státu bylo provedení peněžní a měnové reformy v roce 1953, neboť budováním těžkého průmyslu byla státní pokladna velmi rychle vyčerpaná. Příprava reformy byla přísně utajovaná a byla prováděna za pomoci sovětských poradců. Proto i nové peníze byly připravovány v Sovětském svazu. Zpočátku byly bankovky tištěny v závodě Goznak v Moskvě, později i ve Státní tiskárně cenin v Praze. Jejich technická, ale i výtvarná úroveň byla velmi nízká. Všechny byly tištěny nenáročnou tiskovou technikou - ofsetem - a na první pohled byla patrná uspěchanost jejich přípravy doháněná jednoduchým a výrazným odlišením nominálních hodnot sytými barvami. Je dokonce zřejmá určitá podobnost se zmíněnými korunovými poukázkami z roku 1944, které byly připravovány a tištěny také v moskevském závodě Goznak. Až od roku 1960 byly postupně vydávány nové, technicky kvalitnější bankovky, tištěné ve Státní tiskárně cenin v Praze. Výtvarná stránka, resp. použité motivy byly poplatné době vzniku, ale například stokoruna vzoru 1961 byla velmi oblíbená a její platnost úctyhodných 30 let z ní činí nejdéle platnou bankovku v našich dějinách. Rok 1960 znamenal změnu státního zřízení - z Československé republiky se stala republika socialistická, a tak byly vydány některé bankovky a státovky emise 1953 a 1958 znovu, prakticky ve stejném provedení, ale s novým socialistickým státním znakem. Papírová platidla byla od vzniku Československé republiky vydávána postupně. Téměř na každou hodnotu byla vypsána nová soutěž a výsledkem pak byla nejednotná výtvarná stránka platidel. Až v 80. letech 20. století byla přijata koncepce vydání emise bankovek, jejímž autorem by byl jeden výtvarník. Emise měla mít i technické parametry koncepčně jednotné. Dále bylo rozhodnuto, že bankovky budou vydávané do oběhu postupně - po jednom roce. Vítězem návrhů se stal slovenský výtvarník prof. Albín Brunovský. Po delších politicko-administrativních průtazích došlo k realizaci jednotlivých emisí, které skutečně probíhaly podle plánu. Bankovky byly vydávány v "náhodném" pořadí s tím, že první byla 1000Kčs v roce 1985. Byla to od konce druhé světové války naše první tisícikoruna. Jednotnost emise byla zachována a dokonce její výtvarná zdařilost se dočkala ocenění - dvacetikoruna z roku 1988 byla oceněna zahraničním tiskem jako nejkrásnější bankovka roku. Předposlední bankovkou v této řadě byla zelená stokoruna s portrétem K. Gottwalda. Do oběhu byla vydána 1. října 1989, ale události 17. listopadu způsobily okamžité přerušení další výroby těchto bankovek a její stažení z oběhu, ale tím i nutnost zajištění náhrady. A tak byly zavedeny do výroby znovu stokoruny předchozí emise vzoru 1961. Protože u této bankovky do té doby neskončila platnost, zůstal tiskový obraz nezměněn, tedy i s letopočtem 1961. Změněn byl pouze papír, resp. vodoznak a typ číslovače. "Gottwaldovská" stokoruna přestala platit v prosinci 1990, ale málokdo ji do té doby akceptoval. Mnoho těchto bankovek bylo poškozeno různými úpravami, kresbami nebo propichováním. Dodnes si lidé pamatují nejen ústřední portrét, ale i výraznou zelenou barvu. Je však pravda, že rubová strana s panoramatem Malé strany a Pražského hradu byla velmi zdařilá jak výtvarně, tak i ryteckým provedením. Kromě tohoto opatření však nebyla realizována poslední plánovaná bankovka z této série, a to 500Kčs, která byla připravovaná pro rok 1990. Dokonce zůstalo pouze u barevné rozkresby a jen části dalších ryteckých příprav. Kopie návrhu je nyní vystavena v expozici České národní banky.

Česká koruna a nové bankovky po roce 1993

Následovaly další politické události. Změna původního názvu z Československé socialistické republiky na Československou federativní republiku od 29. března 1990. Velmi brzy - k 23. dubnu 1990 byl název opět změněn - na Česká a Slovenská Federativní Republika. Na rychlé sledy politických událostí bylo možné reagovat pouze u emisí mincí. Bankovek se až do přelomu let 1992-1993 změny nedotkly. Přesto počátkem 90. let 20. století probíhaly intenzivní přípravy na novou emisi bankovek, zpočátku ještě pod federálním znakem. Opět měla být emitována ucelená řada jednoho autora s tím, že jednotlivé nominální hodnoty budou dávány do oběhu postupně, i když podstatně rychleji než předchozí emise. Vítězem soutěže se stal Oldřich Kulhánek. První připravovanou bankovkou byla dvousetkoruna. Rozdělení federace na dva samostatné státy urychlilo nejen přípravy, ale i vlastní emise. Překlenovací období vyřešily obě nově vzniklé centrální banky částečně společnými bankovkami nižších hodnot, vyšší hodnoty 100Kč, 500Kč a 1000 Kč byly kolkovány v České republice i na Slovensku. Pro urychlení příprav vlastních bankovek musela být část zakázky tisku zadána mimo republiku. Bankovky hodnot 50 Kč, 100 Kč a 500 Kč byly zpočátku tištěny v britské tiskárně Thomas De La Rue, ostatní nominály ve Státní tiskárně cenin v Praze, kde se od roku 1994 tisknou již všechny u nás platné bankovky. Od vzniku samostatného Československa v roce 1918 nikdy nebyly v oběhu vyšší nominály než 5000 korun (1919, 1920, 1945, 1993 a 1999). Měli jsme i nominály v hodnotě jedné koruny (1919, 1940, 1953), zvláštní hodnotu tří korun (1953, 1961) nebo 25 korun (1953, 1958, 1961).
 

41 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama