Vznik a historie Československé měny I.

21. června 2007 v 13:00 | Robbie
Takzvaným měnovým zákonem z 10. dubna 1919 byla zavedena koruna československá (Kč) a stanoveno, že "jedna koruna československá se počítá za jednu korunu rakousko-uherskou". Přijalo se dosavadní označení "koruna". Mezi návrhy na název nové měny, byly také "Československý frank" či "Sokol" pro haléře pak název "stotiny". Další cestou k provedení měnové restrikce a k postupnému zhodnocování nové měny byla dávka z majetku a z přírůstku majetku podle zákona z 8. dubna 1920, kterou Rašín považoval za "korunu reformní politiky". Měla odčerpat inflační peníze, které přišly do oběhu během války. předpokládal se výnos v rozsahu 20-25 mld. Kč.Tento záměr se však nezdařil, docházelo k daňovým únikům a k potížím s inkasem dávky. Prvním penízem nového státu byla stokorunová státovka s datem 15. dubna 1919. I když nový stát vznikl v roce 1918, oficiální mince se začaly razit až v roce 1921. Z důvodu toho, že Kremnická mincovna byla rozkradená a zůstaly doslova jen holé zdi. Dále v poválečné Evropě bylo obtížné sehnat razící stoje. První mincí byl dvacetihaléř 1921. První korunová mince byla uvedena do oběhu v roce 1922. První bankovkou byla dvacetikoruna s datem 1. října 1926, která šla do oběhu až v roce 1927.




Měnová stabilizace.
Restrikce peněžního oběhu při měnové reformě v březnu 1919 a při zavádění dávky z majetku nepřinesla žádoucí efekt pro realizaci základní koncepce Rašínovy politiky, kterou bylo snižování cenové hladiny. Po Rašínově tragické smrti v únoru 1923 byl zvolen jiný postup - a to zvyšování kurzu koruny v zahraničí tak, aby vysoký měnový kurz působil přes tlak na vývozní ceny deflačně na domácí cenovou hladinu. Pro podporu kurzu koruny byly přijaty i zahraniční devizové úvěry. Nastalo údobí deflační politiky. Snižovala se domácí cenová hladina, ale s vážným negativním dopadem na export, na výrobu i zaměstnanost. Státní rozpočet se dostal do deficitu a banky do vážné krize likvidity. Musela být přijata řada sanačních opatření. Negativní jevy nakonec natolik převážily, že vláda na jaře 1925 opustila koncepci deflační politiky, a to i formálně při návrhu zákona o založení Národní banky Československé striktním požadavkem stabilizovat měnový kurz. Přešlo se k politice měnové stabilizace.


Zlatá rezerva.
Základním cílem měnové politiky Rašína a jeho nástupců bylo dosáhnout spojení české koruny se zlatem a zařadit Československo mezi země zlatého standardu. Program postupného přechodu ke zlaté měně byl závislý na vytvoření dostatečné zlaté rezervy budoucí emisní banky. V zájmu urychlení tohoto procesu postupoval Rašín trojí cestou:

- Výzva k vytvoření "zlatého pokladu republiky" dobrovolnými dary. Vhodně se využilo poválečného vlasteneckého nadšení. I když se sešlo například 94 520 zlatých mincí a medailí či 65 kg ryzího zlata ve zlomcích, výsledek byl spíše psychologicko-politický než měnový a z hlediska množství nehrál ve zlaté rezervě roli.
- Vypsání vnitřní valutové půjčky zákonem z 25. února 1919, kterým byla vláda zmocněna vypsat čtyřprocentní půjčku ve zlatě a ve valutách. Setkala se s nečekaným úspěchem (3260 kg ryzího zlata, 270025 kg stříbra atd.). Byla splacena do roku 1926, přičemž věřitelé běžně požadovali splácení v korunách.
- Vyhlášení nabídkové povinnosti valut a deviz a zákaz vývozu zlatých mincí a nezpracovaného zlata a stříbra.

Teprve stabilizace měnového vývoje ve druhé polovině 20. let při vyrovnaném státním rozpočtu a při vyrovnané platební bilanci umožnila spojit českoslovanskou korunu se zlatem, a zařadit se tak mezi státy zlatého standardu. Přímá směnitelnost bankovek za zlato však zavedena nebyla. Šlo o směnitelnost za devizy, které byly spojeny se zlatem Koruna se stala měnou zlaté devizy.

Konjunktura ekonomiky.
Období od ukončení deflační politiky v roce 1925 až do počátku světové hospodářské krize v letech 1929 a 1930 bylo obdobím vysoké konjunktury československé ekonomiky, finanční a devizové rovnováhy a měnové stability. Příznivý vývoj umožnil již v srpnu 1928 liberalizovat devizové hospodářství. Národní banka vystupovala na devizovém trhu jako regulátor jen typicky tržními metodami - nákupem a prodejem deviz, aby tak působila na udržení stabilního kurzu. Československo se zařadilo mezi hospodářsky vyspělé země světa a jména jako Baťa, Kolben, Ringhoffer, Laurin a Klement se stala synonymem podnikatelského důvtipu, píle, vynalézavosti a uznával je celý svět.

Hospodářská krize.
Období konjunktury a měnové stability netrvalo dlouho. Světová hospodářská krize v letech 1929 až 1934 zasáhla i Československo. Během této krize se zvyšovala cena zlata na světových trzích. Důsledkem tohoto vývoje byl silný deflační tlak na všechny měny, které byly vázány na zlato. Do tohoto proudu byla stržena i československá koruna. Názory na účinný postup Národní banky při řešení této deflační situace se lišily a posléze se vyhrotily do dvou směrů: buď ponechat zlatý obsah koruny a přizpůsobovat se jejímu znehodnocování postupně úrokovou, mzdovou, rozpočtovou, devizovou a cenovou politikou anebo prostřednictvím snížením zlatého obsahu iniciovat takové znehodnocení koruny, které by obnovilo soulad její kupní síly s kupní silou zlata, a vyhnout se tak dlouhodobému procesu adaptace všech hospodářských čísel. Vláda se rozhodla pro devalvační řešení. V únoru 1934 podal guvernér Národní banky Vilém Pospíšil a celou bankovní radou demisi. Novým guvernérem byl 23. února 1934 jmenován Karel Engliš. V únoru 1934 byl snížen zlatý obsah koruny o šestinu - na 37,15 mg. Některé státy - země zlatého bloku - však setrvávaly na dosavadní peněžní politice a přikročily k devalvačnímu řešení později. Tomu se přizpůsobil i postup Národní banky, zlatý obsah koruny byl proto snížen později znovu druhou devalvací v říjnu 1936, a to opět o šestinu - na 31,21 mg. Po těchto devalvacích se cenový i měnový vývoj stabilizoval.

Vývoj národního hospodářství.
V rozvoji národního hospodářství bylo za první republiky dosaženo pozoruhodných výsledků, které Československo zařadilo mezi hospodářsky vyspělé země. Průmyslová výroba v roce 1929 překročila o více než 40% předválečnou úroveň, zemědělská produkce vzrostla za stejné období o 28%. Pokročila hospodářská integrace a Československo se zejména díky rozvoji vnitřního trhu měnilo v jednotný ekonomický celek, i když stále ještě regionálně nevyvážený. Limity domácího trhu nutily československý průmysl stále více bojovat také o trhy zahraniční a čelit silné mezinárodní konkurenci. Do příznivého vývoje zasáhly během roku 1929 první odbytové potíže. Světová hospodářská krize se projevila s určitým zpožděním. Pokles výroby byl zpočátku pozvolný, teprve v polovině roku 1931 došlo k prudkému zlomu a plnému dopadu světové úvěrové a měnové krize. Průmyslová výroba Československa se snížila na 60% předkrizového stavu. Teprve v roce 1934 se projevil pozvolný vzestup výroby, který mimo jiné podpořil vývoz zbraní a státní objednávky pro armádu jako důsledek hrozící německé agrese. Oživení vrcholilo v roce 1937, avšak hospodářský cyklus už nestačil přejít do konjunktury. Potíže na světových trzích a posléze rozpad Československa ukončily slibný ekonomický vývoj první Československé republiky.

Výtvarné návrhy.
Nový československý stát měl od samého počátku své existence štěstí na výrazné umělecké osobnosti, které byly ochotny podílet se na přípravě peněz nového státu. Alfons Mucha, Otakar Španihel, Maxmilián Švabinský či Otto Guttfreund vytvořili řadu návrhů platidel, které z výtvarného hlediska neměly v Evropě obdobu. Na jejich práci pak navázali další generace umělců včetně vynikajících tvůrců současnosti.

Rozpad Československa.
Nebezpečí agrese ze strany nacistického Německa zmařilo nadějný hospodářský a měnový vývoj po překonání důsledků světové hospodářské krize. Vedení Národní banky rozhodlo dislokovat svou zlatou rezervu a uložit ji v bezpečnější cizině. V Praze zůstala jen malá část, jejíž součástí byla vzácná numismatická sbírka. Ani tu se později nepodařilo zachránit. Politická krize vyvrcholila v září 1938. Mnichovský diktát ukončil dvacet let existence a suverenity první Československé republiky. Na základě dohody představitelů vlád Francie, Velké Británie a Itálie s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem uzavřené v Mnichově 29. září 1938 byla Německu postoupena rozsáhlá pohraniční území. Obdobně byla 2. listopadu 1938 uzavřena ve Vídni dohoda s vládou Maďarska o postoupení pohraničního území na jihu Slovenska a celé Podkarpatské Rusi a s vládou Polska o postoupení oblastí na severní Moravě. Na zabraných územích byly staženy z oběhu československé peníze a nahrazeny:

- říšskou markou v poměru 100 Kč = 12RM
- maďarským pengö v poměru 100 Kč = 14,28 pgö
- polským zlotým v poměru 100 Kč = 16 zl
6. října 1938 bylo Slovensko prohlášeno autonomním a vzniklo Česko-Slovensko.

Německá okupace českých zemí.
Německá hospodářská expanze začala ihned po Mnichovu. Množily se požadavky na vydání průmyslových podniků do rukou německého kapitálu. Kapitálové přesuny byly uskutečňovány prostřednictvím německých a českých akciových bank, které jim vytvářely zdání zákonné povahy. Říšská banka přišla s požadavkem, aby úhrn staženého čs. Oběživa v odstoupených pohraničních územích byl Československem nahrazen ve zlatě a devizách. Německé ultimátum vyústilo v dohodu ze 4.3. 1939, podle které bylo na Říšskou banku převedeno 14 tun zlata. 14. března byl vyhlášen Slovenský štát a jeho peněžní jednotkou se stala" koruna slovenská - Ks". 15. března 1939 byl zbytek českých zemí obsazen německou armádou a říšský kancléř Adolf Hitler vydal výnos o zřízení "Protektorátu Čechy a Morava". V tomto výnosu bylo stanoveno, že "zákonným platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna". Říšská banka určila kurz koruny na 1 RM = 10K. Bylo to záměrné podhodnocení koruny, když v posledním mírovém roce platila jedna říšská marka 7,40 K a podle poměru cenových hladin v Německu a v Čechách se odhadoval reálný kurz marky pouze na 6 až 7 K. Národní banka Česko-Slovenská byla 31. března přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu a podřízena Říšské bance v Berlíně. Její zmocněnec určoval činnost banky.

Měnové škody způsobené okupací.
Německá okupační moc dokonale využila svou peněžní politiku k hospodářskému vykořisťování země militarizací a cenovým diktátem. Dnem okupace přestala být koruna samostatnou měnou, stala se fakticky - a po vyhlášení tzv. celní unie s "Říší" od 1. října 1940 i právně - nominálním zlomkem říšské marky. Stanovení kurzu marky na 1 RM = 10 K znamenalo podhodnocení české koruny o 30%, a to usnadnilo tak drancování českého hospodářství. Marky, za které německá armáda, němečtí občané a německé podniky kupovali české zboží, byly Národní bankou odváděny Říšské bance do Berlína a ukládány na tzv. Interimkonto bez jakékoliv úhrady či vyrovnání. Ke konci války byla na tomto účtu česká pohledávka ve výši 15 mld. K. Stala se tak inflačním zdrojem korunového peněžního oběhu. Marky, kterými se platilo českým podnikům dodávky zboží pro německé odběratele, zejména pro armádu, byly rovněž odváděny Národní bankou Říšské bance do Berlína a soustřeďovaly se na zvláštním tzv. Girokontu, aniž se plně uhrazovaly. Ke konci války vykazovalo toto konto pohledávku ve výši 58 mld. K.Byl to rovněž zdroj korunové inflace. Byly zabrány zásoby měnového zlata v zemích, které německá vláda obsazovala, i zbytek zlaté rezervy, který byl ponechán v roce 1938 v Praze. Celkem představovalo uloupené československé měnové zlato 45,5 tuny. V roce 1940 byl zaveden tzv. matrikulární příspěvek, který musela protektorátní vláda odvádět říšskému ministerstvu financí jako "příspěvek na německé válečné výdaje". Celkem bylo zaplaceno 53,6 mld. K.

Příprava poválečné měnové politiky.
Během války zřídila československá exilová vláda v Anglii dekretem prezidenta republiky Edvarda Beneše z 12. listopadu 1944 Československý měnový úřad v Londýně, Který připravoval obnovu našich měnových poměrů po skončení války. Podléhal ministru financí, kterým byl do roku 1941 Eduard Outrata a po něm Ladislav Feierabend. Významným příspěvkem exilové vlády ke konsolidaci poválečných měnových poměrů byla příprava a výroba nových československých peněz, které byly dány do oběhu po osvobození při peněžní reformě 1. listopadu 1945. Představitelé londýnské exilové vlády se podíleli na přípravě založení Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Delegace vlády pod vedením ministra financí Ladislava Feierabenda podepsala v červenci 1944 v Bretton Woods ustavující dokumenty těchto institucí.

Inflace a peněžní chaos.
Konec války byl poznamenán nejen inflací, ale i peněžním chaosem na území osvobozeného Československa. Oproti březnu 1939 se do dubna 1945 zvýšila hladina přísně řízených velkoobchodních cen o 59% a kladina přísně řízených spotřebitelských cen o 62%. Vedle těchto úředních cen však byly mnohem vyšší ceny na černém trhu. Koncem války obíhalo na území Československa těchto šest měn:

- Protektorátní koruny
- Slovenské koruny
- Německé marky
- Maďarské pengö
- Polské zloté
- Korunové poukázky


Uspořádání měnových poměrů.
Prvotním úkolem po skončení války bylo obnovení rozvráceného hospodářství a likvidace chaotického peněžního oběhu. 4. dubna 1945 byla v Košicích na společném jednání londýnské exilové vlády prezidenta Edvarda Beneše a moskevského exilového vedení Komunistické strany Československa v čele s Klementem Gottwaldem sestavena nová vláda a byl přijat její program, tzv. Košický vládní program. Obsahoval prvotní představy o novém uspořádání státu. Byl kompromisem mezi požadavky a představami různých politických sil. Znamenal posun k centrálně řízenému hospodářství. Prvním úkolem bylo likvidovat poválečný peněžní chaos a položit základy nové měnové politiky.

- Byl vyhlášen zákaz oběhu německých marek na území bývalého Protektorátu Čechy a Morava
- Platnost protektorátních platidel se rozšířila na celé území českých zemí včetně bývalého tzv. sudetského pohraničí
- Byla rozšířena platnost korunových poukázek z roku 1944, které byly vydány při osvobozování Československa, na celé území republiky
- Byl vyhlášen zákaz oběhu maďarských pengö
- Platnost slovenských platidel byla rozšířena na celé území Slovenska
- Byla obnovena platnost některých platidel z doby první republiky.

Po těchto úpravách byl mezi českými a slovenskými korunami stanoven kurz 1:1. Dílčí opatření vyvrcholila opětným zavedením jednotné československé měny - koruny československé (Kč) - k 1. listopadu 1945 na základě dekretu prezidenta republiky z 19. října 1945. V prosinci 1945 schválilo Prozatímní národní shromáždění přistoupení Československa k Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) a Světové bance.
konec části 1/2
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama